Život v zapomnění...
Marně se snažím zapomenout na minulost,
a myslet dopředu na budoucnost je asi blbost,
hledám mnoho důvodů, ale nemohu je najít,
vím, že život vše dobré i zlé pořád tají,
jednou se někdo ukecne a je to venku,
a pak osud svůj máš v plechovém hrnku,
v nádobě, kam se díváš den co den,
abys snad osud obrátil k lepšímu jen,
neutíkej proti vlaku, nemá to cenu,
teď jen čas myslet na velkou změnu,
změnu, co život nezmění, jen k horšímu,
ale živobytí snaž se vést spíše k lepšímu,
pokud se to nepovede tak, prosím, nezoufej,
ale na tu lepší stránku života se koukej,
nestačí jen na dobré časy myslet hlavou,
to se potom dotazy na tvou hlavu kladou,
snaž se zapomenout na čas, co ti zrovna nepřinesl kvítí,
a mysli na slunce, které každý den i pro tebe svítí,
ohřeje ti vzpomínky, co tě do své sítě chytí,
co tvou existenci na světě velmi silně cítí,
to, že jsi, je pro svět vlastně odměnou,
tím, že může obdarovat ty , co si na ní vzpomenou,
zkoušet zapomenou na minulé časy, to je prostě těžké,
a vždyť vlastně nezoufej, i žít do budoucna je milé a hezké...
|
